Němci nebo Švédové? Pořádný speed metal se dnes hraje ve sladké Francii!HEAVENLY byli snad vždy k někomu přirovnáváni. Ve svých začátcích bezostyšně vykrádali ikony speed a power metalu HELLOWEEN, na dalších deskách zněli jako klon GAMMA RAY, hlavně díky hlasivkám zpěváka Bena Sotta, který pěl jako Kai Hansen v nejlepších chvilkách.
Novinkové album mne nejdříve omráčilo svým nechutně kýčovitým obalem. Podobný měli na předposledním albu například Španělé DARKMOOR a díky tomu jsem si album „Tarot“ zakoupil až po poslechu z netu. Stejně jsem před objednávkou originálního nosiče učinil i s novinkou HEAVENLY. Byl jsem znovu omráčen.
Definici sousloví speed metal, tedy rychlého kovu, zřejmě nejlépe vysvětlují rané desky HELLOWEEN, nejsou však jediní, koho napadlo hrát rychle a melodicky.
Když se na konci minulého století psalo o renesanci a znovuzrození vysoce melodické odnože metalu, nechyběli u toho ani HEAVENLY, byť tak v druhé, možná třetí řadě. Jak zájem opadal, mizely i kapely, popřípadě se přeorientovali tu více k thrash metalu, tu více ke gotice či heavy metalu. Ne tak HEAVENLY. Jako jedni z mála kapel „druhé vlny speed metalu“ drží vlajku hrdě nad hlavou a vyšňořeni v maršálských uniformách ženou vojsko (fanoušky) do dalšího boje. A je opravdu o co stát.
HEAVENLY se nebojí do své hudby roubovat klávesy, o tom ví snad každý, kdo se o jejich tvorbu jen otřel. Také ví, že chorály budou opět hromové, produkce nadýchaná a melodie jiskřivé. Co prozatím netuší, jsou pootevřené dveře do hájemství nesmrtelných QUEEN. Například „Farewel“ by do repertoáru fenomenální legendy popu i rocku sedla jak pověstný zadek na nočník, jen by kytary musely zjemnit výraz. Patos, blízký Freddiemu Mercurymu, zde rozkvétá, podobně jako v „Bohemian Rhapsody. Přibližně totéž se dá říci i o dalších skladbách, byť takhle rychle by Brian May svou kytaru nehobloval.
Francouzští speedaři dotáhli možnosti žánru snad na úplnou hranici. Tak košatý hudební obraz jsem ještě asi neslyšel. Všudypřítomné melodie, vyhrávky a kudrlinky v podobě mohutných sborů, dramatičnost, napětí. Přesně takhle si představuji speed metal. Teď čekám na odpověď na hozenou rukavici. Něco mi říká, že teď se proberou FREEDOM CALL.
Speed metal? Ano. Přežil, vzkvétá do výšin a nic nenasvědčuje tomu, že by měl zhynout na úbytě. Pokud tady budou kapely jako HEAVENLY, není čeho se bát. Slušelo by jim místo třeba na Masters Of Rock.
1. Carpe Diem
2. Lost In Your Eyes
3. Farewell
4. Full Moon
5. A Better Me
6. Ashen Paradise
7. The Face Of Thruth
8. Ode To Joy
9. Save Our Souls
Jak nás tak opouštějí stěžejní speed metalové ikony zvučných jmen, kde i člověk tímto žánrem až tak neuchvácen musí poznat, že už to jaksi není ono, tajně jsem doufal, že HEAVENLY budou právě ti, kteří pozvednou onen kalich plný rychlosti, nápaditého materiálu společně s kupou překvapujících melodií a ono ejhle. Kdesi v uších mi ještě doznívají salvy alb „Sign of the Winner“ nebo „ Dust to Dust“, přichází „Carpe Diem“ a nezbývá než říci: „Ach jo, HEAVENLY co se to s váma stalo? Nečeho podobného bych se totiž neobával ani v tom nejčernějším snu“. Že totiž ani tahleta kapela nepříjde s vichřicí, jenž by má tvrzení v úvodní větě vyvrátila, to jsem tedy nečekal.
Možná by mi ani nevadilo, že kapela zpomalila oproti minulým albům tak o osmdesát procent, pokud by se jednalo o zpomalení nápadité, jaké předvedla na své poslední desce třeba SONATA ARCTICA, kde se je pořád čeho chytnout a neusnout při tom. Škoda, protože HEAVENLY jsou samozřejmě prvotřídní muzikanti, jen nám na předchozích albech v rámci svého stylu předvedli o něco zajímavější materiál. Ano, je tam slyšet bezesporu hodně QUEEN, ovšem co je to platné, když jsem měl za to, že mám poslouchat poměrně jinou muziku.
Celé album je jako cukrová vata, plné klávesových ploch, nasládlé, jak ty dvě líbající se krásky na obalu. Mám zkrátka dojem, že za ostatními alby téhle party zůstane jen kulhajícím hřebcem v pozadí. A to jsem na tohoto koně hodně sázel.