Nejbližší koncert

Aktuální žurnál

Nejnovější recenze

Nejnovější reporty

Nejnovější rozhovory

Recenze | FREEDOM CALL - Legend of the Shadowking

Lepší už to nebude. Přesně tato slova se mi vybavila při prvotním poslechu novinky německých FREEDOM CALL a s lehkým zklamáním jsem se snažil empaticky vcítit do nových songů ostřílených melodických matadorů, že objevím přece jen něco, co by mi při poslechu tvorby téhle kapely konečně po čase zase vyrazilo dech. Asi to nebyl ten nejlepší nápad, jak se k této desce postavit.

Za dva dny jsem se k poslechu vrátil nečekaje už vážně nic a ono to přece nějak překvapivě zafungovalo. Pravda, někdy mám pocit, jestli si z nás FREEDOM CALL už se svými popěvky nedělají tak trochu blázny. Nevím taky, jestli je to vskutku povedená barvitost vokálů, zajímavé melodické vsuvky se závanem starých časů, nebo nezvyklá pestrost alba, jenž nabízí něco z každého záseku v diskografii kapely, že dokážu nad témeř hodinovým albem udržet pozornost, aniž bych se nějak výrazněji nudil.

Kapela jde přímo k věci s úvodní speed metalovou vypalovačkou „Out of the Ruins“ s refreném jak odkudsi z alba „The Circle of Life“, tentokrát ale nejen tomuto songu vévodí ku prospěchu věci jakási větší přirozenost a méně křečovitosti. Celkem zajímavá je střednětempá „Tears of Babylon“, škoda, že klávesy opakují dokola téměř pořád jeden motiv a kapela nepřišla v refrénu s něčím, co by ji trošku pomohlo od možná jen vyvedené, koncertní „skákačky“. S trochu temnější tváří přichází skupina v „Under the Spell of the Moon“, kde se naplno ukáže, že i nižší hlasové polohy Chrisovi sluší. Ještě více depresivní je překvapivě „The Darkness“ s poněkud pro FREEDOM CALL „drsnými“ riffy, z které číši beznaděj a zmar na sto honů. O něčem jiném už je následující „sypanice“ „Remember!“, zdařile svým úvodním sólem připominající jakýsi ten song od HELLOWEEN, ale i to je jedna z věcí, kterou, chcete-li se zdárně udržet při bdělém stavu až do konce alba, musíte zkrátka kapele prominout. Bavit vás možná bude i povedená, rocková věc „Kingdom of Madness“, která jako by přiletěla odkudsi z jiného světa.

FREEDOM CALL se tentokrát opravdu snažili. Samozřejmě nesmíme zas až tak brát v úvahu, že tu kdysi byly desky jako „Crystal Empire“ nebo “Eternity“ a je taky každopádně faktem, že novinka šlape víc, než předchozí, celkem rozpačité album „Dimensions“. Chris Bay pořád překvapivě neuvěřitelně dobře zpívá, ikdyž se určitě nedrží zas až příliš ve vypjatých polohách jako dřív. Ve srovnání kupříkladu se současným pěveckým projevem Hansena, jemuž s GAMMA RAY vychází novinka témeř současně a také je uvidíme společně na turné, musí vyjít Chris zákonitě jako vítěz.

Mám-li chuť si po čase něčím odlehčit hlavu, je pro mě krom oblíbené lihoviny album jasný cíl, který mě docela baví. Ale musíte mít na něj chuť, stejně jako na zmíněný mok, to totiž vyvrací riziko, že by vám celkem rychle zabylo špatně.

hodnocení alba | autor recenze: 65%

Info

1. Out of the Ruins
2. Thunder God
3. Tears of Babylon
4. Merlin - Legend of the Past
5. Resurrection Day
6. Under the Spell of the Moon
7. Dark Obsession
8. The Darkness
9. Remember!
10. Ludwig II - Prologue
11. The Shadowking
12. Merlin - Requiem
13. Kingdom of Madness
14. A Perfect Day

FREEDOM CALL

Další recenze na EXPERIENCE:

hodnocení kvality článku

KOMENTÁŘE

Nick:

Email:

Web:

Text: